Cílů vzdělávání ve studijním programu je dosahováno měřitelnými výsledky učení v jednotlivých ročnících studijního programu. Odpovídají příslušné úrovni Rámce kvalifikací v Evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání.
V klíčových prvních dvou letech studia se dominantním předmětem stává povinný metodologický seminář, který na příkladu univerzálních témat (nacionalismus a jeho společenská praxe, modernizace, sociální stereotypy, diskurzivní analýza, politika paměti, historie a ideologie atd.) ukazuje různé interpretační možnosti a metodologické přístupy k těmto tématům, zároveň vede studenty ke schopnosti abstrahovat, srovnávat, ale i hodnotit text, diskutovat a argumentovat na vědecké úrovni (i ve světě) jazyk), cíleně pracují s vědeckým aparátem a žánry (referát, prezentace, recenze). Tímto způsobem bude studentovi pomoženo získat vysoce kvalifikované dovednosti, specifikovat téma, formulovat základní otázky a stanovit priority výzkumu, přičemž seminář bude mít za následek obhajobu klíčového textu budoucí disertační práce.
Celá řada povinně volitelných a volitelných předmětů vám umožní rozvíjet vlastní specializaci ve velmi rozmanité kontextuální úrovni.
Zkouška disertační práce před ad hoc komisí je poslední korekturou v oblasti struktury disertační práce, jejích priorit a klíče a k obhajobě předloženého textu. Dále pracuje převážně pod přímým vedením trenéra. Velký tvůrčí potenciál má doktorská atmosféra, ve které se kultivují názory studentů.
Student je každoročně hodnocen radou studijního programu, zejména jeho výsledky, pokrok v práci, spolupráce se školitelem.
Pracujeme také se studenty, kteří se specializují na pomocné vědy historie (klasické a moderní), dějiny správy a archivistiky, stejně jako specializaci na muzeologii, monumentologii a kulturní dědictví.
Studenti v interní (prezenční) formě studia mají také pedagogické povinnosti (revize závěrečných prací, vedení volitelných seminářů, autorství/spoluautorství učebních textů/pomůcek) a možnost účastnit se zahraničních studijních pobytů se stává důležitou součástí formace studentů, což může významně přispět ke zvýšení kvality disertační práce a k vědecké kompetenci studentů.
Disertační prací student prokazuje schopnost a připravenost k samostatné teoretické, vědecké a tvůrčí činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje. Disertační práce se vyznačuje originalitou, vědeckým přínosem, vysokým stupněm teoretického přístupu a stupněm zobecnění.
Absolventi studijního programu Slovenské dějiny v rámci třetího stupně vysokoškolského studia získají:
Teoretické znalosti: disponuje nejnovějšími poznatky z vnitřního vývoje těch disciplín, které odpovídají zaměření jeho disertační práce, tj. historické disciplíny, teorie a filozofie dějin; muzeologie, monumentologie a kulturní dědictví; nebo v rámci pomocných věd historických (klasických i moderních), dějin správy a archivnictví. Jsou obeznámeni a schopni aplikovat nejnovější teoretické koncepty, koncepční aparát, metody, sebevědomě se pohybovat v současném teoretickém diskurzu a mohou přijmout erudovaný postoj odpovídající jejich vlastním teoretickým a metodologickým základům. Mají komplexní znalost historických procesů s přihlédnutím ke specifikům slovenského národního vývoje a jeho vztahu k evropským trendům a zároveň jsou schopni vnímat důsledky a přesahy těchto procesů v současné společnosti; Jsou schopni získávat historická fakta, zasazovat je do vzájemných souvislostí a souvislostí, do kauzálních a následných vztahů a interpretovat je v souladu s nejnovějšími vědeckými trendy a za pomoci nich. S vysokým stupněm zobecnění dokáže získané poznatky nejen třídit, rozlišovat a klasifikovat, ale také aplikovat při interpretaci historických a současných procesů a událostí. Všechny tyto poznatky využívá při poznávání slovenských dějin v rámci širších historických procesů, ale také v dílčích a specializovaných tématech v rámci portfolia slovenských dějin, jako je muzeologie nebo archivnictví a pomocné vědy historické, které mají specifickou metodologii, pojmový aparát a metody, v nichž slovenské dějiny tvoří rozhodující teoretický a kontextuální rámec.
Absolvent si je vědom specifik historie jako vědní disciplíny, slovenských dějin jako jejich součásti a bere v úvahu jejich možné přesahy s jinými příbuznými i nehistorickými vědními disciplínami. Výsledky jejich bádání dokáže zakomponovat do svých vlastních interpretací; Orientuje se ve vývojových tendencích domácí i světové historiografie a v metodologických východiscích přístupu k pramennému materiálu, který je schopen vnímat v jeho formální i obsahové rozmanitosti. Zároveň je na základě teoretických poznatků schopen aktivně sledovat současný vývoj vědeckého diskurzu, reflektovat jej a konfrontovat jeho nové trendy; Jsou schopni přemýšlet na vysoké úrovni z hlediska sociálních a kulturních přesahů vlastního výzkumu i historie jako vědní disciplíny.
Praktické schopnosti a dovednosti: umí používat, porovnávat a hodnotit argumentační strategie, filozofické, sociální, politické a etické předpoklady a důsledky historiografických interpretací a konceptů na vysoké úrovni a kriticky a nacházet mezi nimi souvislosti a rozdíly. Jsou schopni vymezit předmět vlastního bádání, který jsou následně schopni realizovat, přičemž se jim daří aplikovat metodologické přístupy soudobé historiografie na vybrané otázky slovenských dějin (ale i širších historických procesů) a jejich složek; je zběhlý v informačních zdrojích a v práci s nimi; Daří se jim pracovat na vysoké úrovni se současnými digitálními zdroji a nástroji určenými pro analýzu a interpretaci historického materiálu, přičemž je umí kreativně a efektivně využít při řešení zvoleného problému. V případě muzeologické specializace ovládá také vědecké metody a přístupy muzeologického výzkumu se zaměřením na současné trendy v moderní muzeologii (nová muzeologie) a monumentologii (kritická památková studia), obdobně se uplatňuje ve specializaci v rámci pomocných věd historických (klasických i moderních), dějin správy a archivnictví.
Vše je zaměřeno na získání schopnosti prakticky aplikovat získané teoretické poznatky používané v jednotlivých společenských vědách. Umí pracovat s prameny, interpretovat je, třídit a uchovávat, umí pracovat v paměťových institucích, navrhovat výstavní a sbírkové projekty i vědecky zpracovávat na vysoké úrovni.
Zvolenou problematiku lze logicky a strukturovaně formulovat a prezentovat formou projektové žádosti jak v odborné sféře, tak v rámci aktivit občanské společnosti a místních komunit; Jsou schopni komunikovat kultivovaným způsobem (slovem a písmem) a jasně prezentovat názory a koncepty myšlení s přihlédnutím ke specifikům jejich zamýšleného publika. Jsou vybaveni základními jazykovými (ve smyslu pramenných jazyků, ale i světových jazyků pro potřeby mezinárodní vědecké komunikace) a praktickými (orientace ve struktuře paměťových institucí doma i v zahraničí, paleografické znalosti) kompetencemi, které umožňují pracovat s historickými prameny, interpretovat je a prezentovat výsledky svého vědeckého bádání domácí i zahraniční vědecké komunitě). Pro účely prezentace svého výzkumu má potřebné kompetence k přípravě odborných textů v souladu s pravidly akademické etiky.
Jsou tak schopni samostatně vědecky bádat, publikovat odborné a vědecké texty v časopisech a knihách, připravovat a přednášet referáty, korespondence či diskusní práce na vědeckých akcích ve svém mateřském a cizím jazyce.
Jsou schopni vypracovat projektovou dokumentaci tak, aby uspěli na vědeckém "trhu". Mohou posoudit a řešit vědecké projekty.
Další znalosti, schopnosti a dovednosti: zvyšuje svůj profesní a jazykový profil studiem a přednáškami v zahraničí na akademických a univerzitních pracovištích ve světě, rozšiřuje svůj interdisciplinární profil studiem dalších společenských a humanitních věd; Jsou schopni samostatně řešit úkoly a zároveň tvořivě spolupracovat v pracovních týmech s pracovníky příbuzných profesí (archeologové, historici umění, etnografové apod.), cílevědomě a kriticky využívat externí informační zdroje.
Získané znalosti a schopnosti umožňují absolventům najít uplatnění kvalitním, ale velmi variabilním způsobem na trhu práce, ve veřejné i soukromé sféře, ve státní správě a v aktivitách občanské společnosti. Jejich znalosti a dovednosti jsou přínosem v profesích, jako je kreativní, koncepční, analytické a strategické myšlení, interpretační dovednosti a kultivovaný jazykový výraz. Absolvent se uplatní v mnoha odvětvích znalostní společnosti, zejména v kulturních a společenských institucích, mediálních, analytických, projektových a poradenských společnostech, lidských zdrojích, ve třetím sektoru a na různých pozicích veřejného i soukromého sektoru. Přehledem se orientuje v informačních zdrojích a na vysoké úrovni dokáže posoudit jejich relevanci a z několika úhlů pohledu interpretovat některé kontroverzní a případně protichůdné historické otázky, které v současné době vstupují do veřejné debaty. To vše díky získaným poznatkům o vztahu mezi historickým vývojem a mnoha problémy současného společenského diskursu v oblasti politické, kulturní, duchovní či ekonomické.
