Absolventi třetího stupně vysokoškolského studijního programu Biofyzika ovládají rozsáhlý matematický aparát a experimentální a teoretické metody fyziky pro řešení složitých problémů v oblasti živých systémů. Studium umožňuje absolventovi získat detailní přehled o širokém spektru experimentálních a teoretických metod v oblasti biofyziky i příbuzných oborů; získává hluboké teoretické a metodologické znalosti obecné a molekulární biofyziky na úrovni současného stavu výzkumu ve světě; naučit se principy samostatné a týmové vědecké práce, vědeckého výzkumu, vědecké formulace problémů, naučit se prezentovat vědecké výsledky; Jsou schopni kreativně aplikovat získané poznatky v praxi, získat schopnost rozvíjet vlastní vědní disciplínu, najít uplatnění v různých oblastech vědy, výzkumu, průmyslu a služeb ve veřejném i soukromém sektoru. Absolvent také získá další znalosti, schopnosti a dovednosti: umí připravovat projekty a předkládat je grantovým agenturám; bude schopen vědecky pracovat a přinášet řešení složitých problémů v oblasti biofyziky; může vést kolektivy vědeckých, výzkumných a vývojových pracovníků; být schopen sledovat nejnovější vědecké a výzkumné trendy ve svém oboru; být schopni doplnit a aktualizovat své znalosti prostřednictvím celoživotního učení; zvládnout principy manažerské práce, vedení a kontroly personálu týmu; Může navrhovat experimenty a jejich časovou osu. Při navrhování metod a přístupů si je absolvent vědom etických, právních a environmentálních aspektů navrhovaného způsobu řešení problému a aplikuje je v souladu s principy udržitelného rozvoje. Uplatňuje principy vědecké práce a souvislosti: věda - bádání - využití v praxi - ochrana.

Biofyzika je interdisciplinární věda s velmi širokými možnostmi uplatnění svých absolventů v oblasti výzkumu v ústavech Slovenské akademie věd a vysokých školách a v dalších obdobných institucích na Slovensku i v zahraničí, jakož i v oblasti aplikovaného výzkumu v technologických firmách, jakož i v orgánech ministerstev, státní správy a soukromého sektoru.

• Ovládají vědecké metody biofyziky, které jsou schopni kreativně aplikovat při řešení širokého spektra problémů v oblasti věd o živé přírodě (fyziologie, molekulární biologie, biochemie, farmakologie a teoretická medicína, teoretická biologie a medicína, imunologie, biomatematika a bioinformatika).
• Ovládají metody a praktickou aplikaci nejnovějších interdisciplinárních věd v oblasti biologie, nanotechnologií a bioinformatických technologií.
• Absolventi oboru biofyziky vědecky zkoumají a přinášejí originální (originální, vlastní, kreativní) řešení vzniklých problémů a aktivně přijali metodiku vědecké práce, vědeckou formulaci problému, publikaci výsledků vědeckého výzkumu a jejich prezentaci na odborných akcích.
• Ovládají principy práce v interdisciplinárních týmech, principy tvorby vědeckých projektů a principy mezinárodní vědecké spolupráce, umožňující účast na vědeckých programech v rámci Evropského výzkumného prostoru a podmiňující další rozvoj oboru a spolupráci s praxí.

Biofyzika je interdisciplinární věda, která aplikuje přístupy a metody tradičně používané ve fyzice ke studiu biologických jevů. Biofyzika pokrývá všechny úrovně biologické organizace, od molekulárních až po živé organismy. Biofyzikální výzkum se významně překrývá s biochemií, molekulární biologií, fyzikální chemií, fyziologií, nanotechnologií, bioinženýrstvím, výpočetní biologií, biomechanikou, vývojovou biologií a systémovou biologií. Termín biofyzika byl původně vytvořen Karlem Pearsonem v roce 1892. Jiné biologické vědy také provádějí výzkum biofyzikálních vlastností živých organismů, včetně molekulární biologie, buněčné biologie, chemické biologie a biochemie. Molekulární biofyzika se obvykle zabývá biologickými otázkami podobnými těm v biochemii a molekulární biologii a snaží se najít fyzikální základy biomolekulárních jevů. Vědci v této oblasti provádějí výzkum zaměřený na pochopení interakcí mezi různými buněčnými systémy, včetně těch mezi DNA, RNA a biosyntézou proteinů, stejně jako na to, jak jsou tyto interakce regulovány. K zodpovězení těchto otázek se používá velké množství technik. Fluorescenční zobrazovací techniky se často používají k vizualizaci struktur, stejně jako elektronová mikroskopie, rentgenová krystalografie, NMR spektroskopie, mikroskopie atomárních sil (AFM) a malý úhlový rozptyl (SAS) s rentgenovým zářením i neutrony (SAXS / SANS). Dynamiku proteinů lze pozorovat pomocí neutronové spinové echospektroskopie. Konformační změny ve struktuře lze měřit pomocí technik, jako je interferometrie s dvojitou polarizací, kruhový dichroismus, SAXS a SANS. Přímá manipulace s molekulami pomocí optické pinzety nebo AFM může být také použita k monitorování biologických událostí, kde jsou síly a vzdálenosti v nanoměřítku. Molekulární biofyzici často uvažují o složitých biologických událostech jako o systémech interagujících entit, které lze pochopit např. statistickou mechanikou, termodynamikou a chemickou kinetikou. Pomocí znalostí a experimentálních technik z celé řady oborů jsou biofyzici často schopni přímo pozorovat, modelovat nebo dokonce manipulovat se strukturami a interakcemi jednotlivých molekul nebo komplexů molekul. Kromě tradičních (tj. molekulárních a buněčných) biofyzikálních témat, jako je strukturní biologie nebo kinetika enzymů, zahrnuje moderní biofyzika extrémně širokou škálu výzkumu, od bioelektroniky po kvantovou biologii, zahrnující jak experimentální, tak teoretické nástroje. Je stále běžnější, že biofyzici aplikují modely a experimentální techniky odvozené z fyziky, stejně jako matematiky a statistiky, na větší systémy, jako jsou tkáně, orgány, populace a ekosystémy. Biofyzikální modely jsou široce používány při studiu elektrického přenosu v jednotlivých neuronech, stejně jako při analýze nervových obvodů jak v tkáni, tak v celém mozku.

Pro naplnění cílů studia se studijní program skládá z teoretických a metodologických předmětů a předmětů vedoucích k samostatné vědecké práci, schopnosti formulovat a řešit vědecké hypotézy a zvyšování schopnosti prezentovat své výsledky na domácích i mezinárodních vědeckých fórech.

V prvním ročníku studia je kladen důraz na rozšíření znalostí základních předmětů biofyziky, které jsou doplněny volitelnými předměty zaměřenými na téma konkrétní disertační práce. Doktorandi mají na výběr z předmětů pokrývajících široké spektrum problematiky uvedených specializací a směrů vědního oboru. Zároveň pracuje na disertačním tématu na úrovni výzkumu a zpracování současného stavu dané problematiky vztahující se k tématu diplomové práce. Ve druhém ročníku si doktorand studiem zahraniční literatury zvyšuje odborné a jazykové znalosti, doplňuje své znalosti v jednom z povinně volitelných a povinně volitelných předmětů vztahujících se k tématu disertační práce a zpracovává metodiku disertační práce do písemné práce ke zkoušce disertační práce. Její obhajoba probíhá společně se zkouškou z jedné z následujících tematických oblastí podle obsahu disertační práce s ohledem na individuálně studovanou literaturu a doporučení školitele.

Absolventi studijního programu Biofyzika jsou uplatní:

• zdravotnická zařízení a kliniky (programování a provoz zdravotnické techniky, snímání, zpracování a vyhodnocování signálů, účast na vývoji a zdokonalování metod fyzikální terapie),
• základní a aplikovaný výzkum (tuzemská i zahraniční akademická výzkumná a vývojová centra),
• specializované komerční laboratoře, soukromé výzkumné a vývojové instituce v oblasti zdravotnictví a farmacie,
• ekologická zařízení, veterinární ústavy, hygienické stanice, potravinová kontrola, Ústav forenzní a znalecké posudky,
• vysoké školy a vzdělávací instituce, Slovenská akademie věd,
• farmaceutické společnosti, obchodní společnosti zdravotnického technického vybavení a laboratorního vybavení, výrobní podniky,
• výpočetní centra (zpracování a analýza dat),
• společnosti zaměřené na výrobu a vývoj počítačového software a hardwaru a poskytování služeb.